XXXIV. Jsou do snů těžkých všichni pohrouženi,

Tereza Dubrovská

XXXIV.
Jsou do snů těžkých všichni pohrouženi, Jsou do snů těžkých všichni pohrouženi,
jak blaničtí tu sedí rytíři, a v zakletém jsou hradě opuštěni, jenž s cimbuřím ční k nebi, s arkýři. Jsou zaprášena okna. Paprsk denní když vnikne v síň, kol prach jen rozvíří, a netopýři, světlem probuzeni, v tmě zakrouží a v reji zahýří. Tak léta přešla – nikdo nezavolal, je neprobudil ze sna k životu, čas přemoh’ je, a těžký spánek zdolal. Spí všichni. Vše kol odpočívá tiše – a jméno Tvé se neozvalo tu... Leč jim se ještě chvěje ret, jak dýše. 42

Kniha Svátky mé duše (1930)
Autor Tereza Dubrovská