XXXV. Víc nemohu psát, unavena jsem,

Tereza Dubrovská

XXXV.
Víc nemohu psát, unavena jsem, Víc nemohu psát, unavena jsem,
 víc myslet nechci, na nic kol se dívat, na smutek, duše moje, v srdci Tvém – jen slzy vidím s oka Tvého splývat. Víc trpět nechci! Na tom hrobě mém, v té věčné lampě oheň lásky zhřívat, a v hluchém tichu, zmírajícím rtem tu píseň lásky vroucí stále zpívat. A světem tlouci se, jak tažný pták, víc křídla jeho nenesou mne v letu – a dozpíval tu poslední svou větu. Víc trpět nechci, znavena jsem tak! Mé srdce dávno odumřelo světu, je jak ten palác prázdný – pusto je tu! 43

Kniha Svátky mé duše (1930)
Autor Tereza Dubrovská