XXXVI. Mne políbila bolest na rty němé –

Tereza Dubrovská

XXXVI.
Mne políbila bolest na rty němé – Mne políbila bolest na rty němé –
pták černý, smutek, v písni šveholí: „Tou cestou žití stále spolu jdeme, ty lány přešly jsme již, vrcholy. Je má to země, říše, všechno je mé, můj domov – hřbitov, stráž má – topoly – když volá život nás – se neozveme, hlas jeho zmlkne tichem, v údolí. A naše svátky jsou ta chmurná jitra, v nichnich, zbarven krví, v rose svítí nach, květ uvadá, a růže zemře zítra.“ A neděle – noc ponurá a tichá, v ní příroda sní jako na márách – „zda zemřela?“ vše ptá se. „Ještě dýchá?“ 44 Lidušce Hippeau.

Kniha Svátky mé duše (1930)
Autor Tereza Dubrovská