CONRAD ANSORGE.

Tereza Dubrovská

CONRAD ANSORGE.
Já na klavíru slyším Tebe hrát, to adagio tklivé Beethovena, „Buď s Bohem“, melodii teskně lkát, a vzpomínat si předrahého jména. Svit slunce oknem na Tvou hlavu pad’, Tvůj snivý profil obkreslila stěna, a vůně bezů táhla ze zahrad, z té verandy, jež byla otevřená. A višně kvetly, ořech trpce dýchal, stín soumrak snášel do Tvé komnaty, a na zahradě fontán tiše šplíchal. Je vytržena stránka z knihy žití... „Buď s Bohem“, pláče píseň sonáty – V mé duši, tklivá, nepřestane zníti. 48