XLII. Můj otec horník byl, když umíral,

Tereza Dubrovská

XLII.
Můj otec horník byl, když umíralumíral, Můj otec horník byl, když umíralumíral,
jak horník zemřel. Odvážný byl, smělý, a bázeň neznal, sebe zapíral, a únavou se zraky nezavřely. Byl hrdý, zlaté srdce zastíral tou halenou, a jenom oči skvěly se láskou, když je měkce upíral na děti horníků, jež dováděly. O skývu chleba rozdělil se s všemi, lži neznal v žití, liché přetvářky, vše lidu rozdal, poslední byl z všech. Znal jeho bídu, jeho smutek němý, a nedopustil jeho urážky, a poslední mu patřil jeho vzdech. 50

Kniha Svátky mé duše (1930)
Autor Tereza Dubrovská