XLIII. Ty umřela Jsi, matko – vidím Tebe,

Tereza Dubrovská

XLIII.
Ty umřela Jsi, matko – vidím Tebe,
Ty umřela Jsi, matko – vidím Tebe,
na smrtelném Jsi loži ležela, na nás Jsi kývla – upomínka zebe – v své dlani naše ruce sevřela.
Cos’ chtěla říci – vzhlédla kolem sebe, leč zornice se mlhou zastřela, vzdech vyzněl tiší... duše vzlétla v nebe, smrt modré oči Tvoje zavřela. Vše zhroutilo se náhle před smrtí, vzduch slzami se chvěl a plakal bolem, vše zapadlo – nic nebylo již kolem. Na prsa balvan leh’, že rozdrtí mé srdce, mnila jsem – ó, lásko vratká! Před jedním jménem neobstála’s: matka! 51