XLIV. Na Tebe myslím, Matko. Trpěla Jsi,

Tereza Dubrovská

XLIV.
Na Tebe myslím, Matko. Trpěla Jsi,
Na Tebe myslím, Matko. Trpěla Jsi,
Tvůj život šerý, osamělý byl, hvězd nebylo v něm, ani květné krásy, květ pro Tebe se štěstí nerozvil.
Tvé čelo vážné bylo. Zrak Tvůj snil, a často slzu skrývaly Tvé řasy, a smutek skráně Tvoje políbil, sníh navál na Tvé kaštanové vlasy. O čem Jsi snila v tiši večera, když nad knihou Jsi seděla a četla? Tvůj zrak se díval dálkou do šera. Nač myslila Tvá duše? Dumala tam nad klavírem. Píseň sladká vzlétla – leč hlas se zlomil – píseň ztrhala. 52