3 Přijď ke mně, pospěš, čekám dlouho na Tě,

Tereza Dubrovská

3
Přijď ke mně, pospěš, čekám dlouho na Tě, Přijď ke mně, pospěš, čekám dlouho na Tě,
 Tvá věrná družka, předu vlákna svoje, je širé moře potopeno v zlatě, a rybářek tam krouží bílé roje. A bárky plují, nebe v modrém šatě hvězd čarokrásných přechovává zdroje, den hasne, západ tone ve šarlatě, a žhavou touhou zmírá duše moje. Je svaté ticho, ve snu leží kraje, a nad zálivem peruť noci vlaje, kde žhavé slunce v rudých mracích mizí. A večernice zářící a bílá jak Venuše tam z pěny vystoupila – já věrně předu jemnou svoji přízi. [11]

Kniha Penelopa (1931)
Autor Tereza Dubrovská