9 Ztiš se, má duše, nic to platno není,

Tereza Dubrovská

9
Ztiš se, má duše, nic to platno není, Ztiš se, má duše, nic to platno není,
jsi jak ten pták, jenž ve své kleci zmírá, jen otlouká si křídla ve vězení, a hebké peří se svých prsou sdírá. Kraj probouzí se v světlé kráse denní a v zlatém jasu leží pole širá, a slunce líbá moře v usmíření, dech věčný vane kolem všehomíra. Tvá láska, touha, uvěznění ptáci, v ty kraje daleké, věř, nedoletí, kde slunce žhavé nad mořem se ztrácí. Kde k spočinutí čárné zvou Tě kraje, kdos toužebně Tě sevře do objetí, a zlaté brány otevrou se ráje. [17]

Kniha Penelopa (1931)
Autor Tereza Dubrovská