NA SOKOLSKÉ SLAVNOSTI

NA SOKOLSKÉ SLAVNOSTI
Seděli jsme pod verandou, oddělení jak se patří, v letním prachu, v letním horku tužili se venku bratři. Seděli jsme, hodná mládež, chytrá mládež, zlatá mládež, která každý pohled zvenčí cítila jak svatokrádež. Mluvili jsme duchaplně o knihách a o výstavách, každý těžký problém dávno rozřešen byl v našich hlavách. Každý věděl jak se chovat, každý měl svou pravdu jistou, žádný nebyl demokratem, žádný nebyl šovinistou. Každý věřil jenom sobě, ale tonul v strachu tuhém, aby vyšel oceněný tímto vyvoleným kruhem. 13 Krásně jsem tam zapomněla na své srdce touhou choré, samou pýchou, samým blahem, že vždy patřím k jeunesse dorée. 14