POKUS O VLASTNÍ PODOBIZNU
Já bez úsměšku neznám ani pláče,
však snadno vlhnou oči skeptika!
Je ve mně chtivost hazardního hráče
i chtivost lakomce, jenž naříká
nad každou prohrou, ba již nad možností,
že ztratí halíř z „citů bohatství...“
Je ve mně touha po nadzemské ctnosti,
však i z krás světských podíl chci mít lví!
Je ve mně touha po velikém činu,
však rodným bratrem mým je Oblomov,
mi zdá se často, že div nezahynu,
tak dusívá mne otcovský můj krov,
však opustit jej přece se mi nechce,
a cizích končin děsívá mne mráz...
O velkých láskách, vášních snívám lehce,
však před skutečnou zamrazí mne v ráz.
Vždy ve snu, touze nebo fikci hořím
a miluji ty, kterých nepoznám...
Já celé knihy nikdy nevytvořím,
však vysněných děl folianty mám.
19
Mám básně, romány, mám dramata dvě
a miluji jich měkké hrdiny –
však běda – v srdci mém ni v mojí hlavě
místečka není pro dar hodiny.
Místečka není pro požitek lidský,
ni pro veselý, bezstarostný smích,
nic nemám, nic, než úsměv ironický
a v srdci stesk anebo hrdopých.
Já sama za sebe se často stydím
a toužím výš nad nudu malých ztrát –
ó těžko je mi, když se nenávidím,
však stokrát tíž, když chci se milovat!
20