PŘI DRAHÉ PÍSNI

Božena Benešová

PŘI DRAHÉ PÍSNI
Až láska pomine, nechť srdce zasteskne si, já lát jí nebudu... Když v cestu podmračnou z ní přece padá zář, já žehnám jí, byť plála z přeludu, jeť mládí vůbec lhář, ó divný, divný lhář! Na cestě podmračné nechť srdce zasteskne si, přec z ní se nevracej! Vždyť kromě stesku vše je mátožným jen citem, jeť mládí divný lhář, a jeho šerosvitem vždy masek tančí rej, ó krutý, krutý rej! V tom reji mátožném, nechť srdce zasteskne si, ty hrej, ty hrej mi dál! Zahučaly hory, zahučaly lesy... Až láska pomine – ó mládí, mládí, kde jsi? Kdos náhle tu se ptal. Ptal?! Zaštkal, zavzlykal. 50

Kniha Verše (in Dílo Boženy Benešové, svazek 1) (1938)
Autor Božena Benešová