ZA MRTVÝM PŘÍTELEM II

Božena Benešová

ZA MRTVÝM PŘÍTELEM
II

Můj druhu milený a jediný, proč voláš v ticho pozdní hodiny, proč dálkou vesmírnou až ze zásvětí tvůj drahý hlas sem v jemných vlnách letí – ó nevolej, mi nelze odejít! Můj malý syn má oči nevídané, v nich vzdor i něha modrým světlem plane, v nich důvěry i strachu lom je dvojí, můj malý syn se o svou mámu bojí – ó nevolej, mi nelze odejít! 58