DAR

DAR
Teď možno konečně bez hrůzy těžkých pout ve chvíli předjitřní již všechen zvážit žal, jenž srdce drásat chtěl ve příštích hodinách. Dar velké bolesti je z darů nejvyšších, jež může smrtelným kdy osud poskytnout, a na mně neskrblil a mi ho nyní dal. Co jindy hamižně strach měřil po kapkách, jsem douškem směla pít, znám zítřek svůj a vímvím, nad hořkým kalichem jak vyjasnil se hled. Teď možno vzpřímeně vstříc kráčet novým dnům, jeť silný, tak kdo pil, prostý a laskavý, neb nezná bázně již ni nejistoty jha. Co včera děsilo jak jisker blízký let, dnes vzlétá vysoko a lehce k oblakům a vlídně hvězdnými tam září pozdravy, jichž svitem prostouplá je budoucnosti mha. 122