SAMA

Božena Benešová

SAMA
Dnes slyš: za hořkou číš je těžko děkovat a těžko říkat: Pojď, když samo srdce brání, však nejtíž zadržet je nedočkavý chvat, s nímž k černé noci již se šerý večer sklání. A přec: jak ráda jsem kdys zřela v slunci plát růst očím lahodný a jasné letní zrání – po hořké číši tvé tmu umím milovat, můj úsměv za to měj, však nechtěj děkování! V jak temný pruh je zkutý obzor všady, jak nebe slepé a jak nízké tady a jak mé srdce bije tiše, tiše! Ty odejdi, mne cizí slovo ruší, já nemohu, než mluvit s vlastní duší a sama dojít hranic černé říše. 134

Kniha Verše (in Dílo Boženy Benešové, svazek 1) (1938)
Autor Božena Benešová