LÍTOST

LÍTOST
Odchází procesí v lesku a znoji pomalu dále, na horké silnici samotné stojí děvčátko malé. Komu teď sypat ty hebounké plátky, voní tak prudce? Děvčátko malé zůstalo zpátky s růžemi v ruce. Po šatech zmačkaných do prachu ony padají zpráhlé, baldachýn zmizel a dozněly tóny slavnostně táhlé. Mlč! Neplač, netruchli, družičko malá do hluché dáli, marně bys volala, marně bys lkala, dálka tak šálí! Hleď, jenom o krok dál pokojně roste řepa a zelí, a plečky znají písničky prosté, jež rozveselí. 135 Odhoď ty růže a vzpomínek zanech na slavné tóny, jdi k družkám, družičko, na letních lánech buď jako ony. 136