MOTTO I VĚNOVÁNÍ

Božena Benešová

MOTTO I VĚNOVÁNÍ
Za chvíle tvůrčích muk i za svit nové dálky chci děkovat, leč slova váznou vždycky: to před odplutím bývá na lodi tak teskno, že zmírá plavcům úsměv ironický. Za chvíle tvůrčích muk a za svit nové dálky dám každý dík i dar, jen smích svůj nedám, vždyť v něm je rytmus srdce nejbolnější a píseň k němu marně dosud hledám. 138