ŠÍLENSTVÍ ZA URAGANU
Zaburácej pod nebesy,
ty, jenž plamen jsi a bič,
praporem svým nedočkavě
nad hlavami mávaje!
Probuď v hrudích všechny běsy,
každou touhu, každý chtíč,
proměň v čin ke svojí slávě,
velký králi mumraje,
žehni, svisti, duj a nič!
Mávej všemi haluzemi,
do zpuchřelých domů věj,
naše domy rozmeť v prach!
Hlahol písní vzpurných vzdorů
třeštící jak čaroděj!
Vše, co hyne, poval k zemi,
zjasni čela mocných tvorů,
ať je slavný jejich rej
na ssutinách, na troskách!
141
Rozkoše jich nenasytí
ani rachot ani dým,
který chtivě doprovází
tvoji černou korouhev,
ale jejich sílu vznítí
a ta vzroste rykem tvým:
vstanou žreci, mstivci, vrazi
k žertvám, k pomstám šíleným
rozplamení je tvůj zpěv!
Rudým, horkým deštěm zmrví
každý zpustlý lán a sad,
v nový, kouzelný květ vženou
svoji opojenou zem!
Táhnou sténáním a krví
jako vlastí zaslíbenou
před tvůj černý Majestát,
ti, jež probudil jsi zlem,
ti, jež naučil jsi brát!
142