PÍSEŇ O DOMOVU

Božena Benešová

PÍSEŇ O DOMOVU
Jen silueta mátožná se dere mlhou podzimní, když večer nachýlí se k tmám. Jak z velké dálky hledíš tam, když smutkem zaklet stojíš v ní, v té chladné mlze podzimní, tak sám a sám a sám. Kdys všechny horské cesty znal tvůj krok, když bezpečen a mlád šel bez závrati každou z nich, ať lesní šero na stráních tě vábilo v svůj temný chlad, ať nejvyšší tě vršek zval na slunný, nelstný smích. Jak nepřátelských mocí štít teď strmí půlkruh němých hor a cesty sráz a tes. Spí pod nimi tvých otců ves a v ní tvůj pokrocený vzdor, jenž hlídá chudý dům a zor jak starý věrný pes. 147

Kniha Verše (in Dílo Boženy Benešové, svazek 1) (1938)
Autor Božena Benešová