SPLEEN

Božena Benešová

SPLEEN
Mně bylo teskno v dusný podvečer, tím němým steskem zardoušených chvil, bez vln a vírů minulosti proud se vychladlými vzpomínkami lil. Mně bylo hořko jako cárovi z vleklého jedu nepřežitých snů, co suchá, nedokrevná budoucnost šilhala z pod opony příštích dnů. Nebylo, bylo jaké žití kdy? Nebude, bude...? Jedno, jedno vše... V mé duši autor, herec, divák spí, vzájemně sebe k smrti znudivše. 159