Pod klenbou štíhlých bříz se v tiché snění hrouží,

Božena Benešová

Pod klenbou štíhlých bříz se v tiché snění hrouží, Pod klenbou štíhlých bříz se v tiché snění hrouží,
nach v zlato mění se na bledém západě, co stíny vzpomínek se v táhlé sloupy dlouží a zmlká pěnic kvil v hasnoucí zahradě. A stíny vzpomínek jsou rázem klenbou tmavou a mlčenlivým jsou a chladným vězením, v něm vězeň si hvízdá píseň lkavou o volném živote a všem, co prchlo s ním. A s nebe modrého sem chladná maska shlíží se smíchem ještěřím na marné úsilí, po bílých korunách se zvolna k zemi plíží smích těch, již dožili, pláč těch, již dosnili.
179