INDICKÁ VDOVA Z VRŠOVIC

INDICKÁ VDOVA Z VRŠOVIC
Jako kovkop černý prachem zlato může najít ryzí, horký žárem bezslunečným, rudý živočišným nachem, z paměti mé nevymizí rána ostrým mečem sečným. Bílý svit lásky chotě mrtvého, černý žár nevěry. V kajčí atlas složili jste tělo, o srdce jste hráli na kopanou. V noci slibuje svit, ale ráno jako měsíc mezi mraky zmdlívá. Lépe když pro rozkoš tělo ti zraje, než srdce když pro lásku vadne, jako když blesku svit na rybník padne s nebe olověného. Já nechci plamen, chci světlo a něhu. Toč se jen, toč, ty velký kolotoči. 180