DNES JEŠTĚ VYSÍLÁM...

Božena Benešová

DNES JEŠTĚ VYSÍLÁM...
Dnes ještě vysílám v kraj opuštěný, k vám, až k bílým výšinám své vůle rudý signál, a člověk, jenž tam sám, směje se světským hrám, ví, že ho poznávám, než dávné heslo vyznal. Blázen, či hrdina, zdráva buď hodina, v níž příští začíná a rozplývá se zápor, a s ní i krajina, kde číhá lavina, kde láska zhasíná, však nový vlaje prapor. Mé srdce, zítra již té vlajky neuzříš, je jiná teď tvá říš než poznání a vůle, však protože to víš, lehký ti bude kříž, jak luny bledá tíž je lehká somnambule. Dnes ještě jedenkrát nech vděčný pohled vzplát na ozářený grát i v hrůze před propastí, nech dávný prapor vlát, horským se větrům vzdát, je výše Majestát, ač nemůže být vlastí. 185

Kniha Verše (in Dílo Boženy Benešové, svazek 1) (1938)
Autor Božena Benešová