*** Zapadlo slunce... Ne, tma nepřekvapí,

Božena Benešová

***

Zapadlo slunce... Ne, tma nepřekvapí, Zapadlo slunce... Ne, tma nepřekvapí,
musela přijít, člověk předem ví to... A náhle cítí vzpomínkové drápy, a něčeho je strašně, strašně líto. Tak znova začít... Tichými jít rytmy v mladičkém sadě, sotva porozkvetlém, lehounkým krokem z pohádkových přítmí za prvním jitrem, za vítězným světlem. V tušení jeho rozechvěle bdíti, růst ve člověka, který neleká se záplavy slunce a jenž volným cítí se v jejím sálavém a čistém jase. Tys běžel však a mhouřil oči stále... Ó, něčeho je strašně, strašně líto... Noc přišla, noc... Tak ostře? Nenadále?..Nenadále?... Musela přijít, člověk předem ví to. 191

Kniha Verše (in Dílo Boženy Benešové, svazek 1) (1938)
Autor Božena Benešová