NÁHLÁ NOC

NÁHLÁ NOC
Hned mrazivá stíní již rezavý kraj; kdo uvěří nyní, že míval svůj máj? Mrak na nebi visí jak utuhlá krev, a pod ním že kdysi zněl skřivaní zpěv! Teď krákor zní dálí a zaléhá v tmu, to strážci dne vzdali čest poslední mu. Pak rázem se stmívá, noc němá tu již, a kol tebe splývá ta zčernalá tíž. Strach zákeřný vznícen se plíží jak duch, a tma je jak jícen, a vzdálen je Bůh. 192 A cítíš děs prázdna z té hlubiny vát... Nechť propast je srázná, a lehký je pád! 193