VYSNĚNÝ KRAJ

Božena Benešová

VYSNĚNÝ KRAJ
Kdes v dálce daleké, za lesy, za horami pod věčným blankytem, kde moře nesmírné hřmí o skal černý lem a žhavé slunce mámí svým žárem laskavým tu okouzlenou zem, řad štíhlých pinií jak sloupy dómu stojí, jejž vystavěl Bůh sám, jejž k vlastní oslavě si sklenul k výšinám, a malý člověk bojí se výtkou rouhavou ten znesvětiti chrám. Má duši zalitou jen slávou Tajemného, co chorál moře zní do tiché vděčnosti jak hymna slavnostní a smývá s duše jeho snů roztrpčených sled a vleklou nudu dní. Ó, kráso tajemná, ty z roztoužení mládí, kam přelud tvůj se děl? To není lilové již dálky zlatý pel, to mlhy táhnou kradí a obzor daleký se zúžil již a stměl. 196

Kniha Verše (in Dílo Boženy Benešové, svazek 1) (1938)
Autor Božena Benešová