Zákeřná bolest, dravá, však tichá,
zbyla mně po dnech horečně žitých,
do chladu nyní z hluboka dýchá,
a šero táhne v konturách slitých.
Den za dnem padá do něho zdlouha,
řetěz jich roste, hadem se vine,
vzpomínky drahé, přání i touha
v objetí jeho bezmocně hyne.
Zapadlo všechno, smích už i slze,
otráven sen můj i jeho pýcha...
Vymkla se pouze, lstivě a drze,
zákeřná bolest, dravá, však tichá.