PÍSEŇ DUBNOVÉHO JITRA

Božena Benešová

PÍSEŇ DUBNOVÉHO JITRA
Pro naše štěstí měj teď plaché dlaně a šedou olivovou ratolest, měj v horkém zraku, kterým hledíš na ně, snu nejistotu, míru sladkou zvěst. Jest plaché tak, že květ, jenž padá z jívy, mu v mladé srdce vnáší horký lék, a slunce jarního lesk dovádivý – je děsí jako elfa červánek. Než oči jeho dětské, přebázlivé, si zvyknou světlu naší důvěry, buď temný jemu, nerozvij snu dříve do bojovné a žhavé nádhery. 231