STELLA Z DVORNÍHO PIVOVARU

Božena Benešová

STELLA Z DVORNÍHO PIVOVARU
Zněl šantánem to smích či vzlyk, když zpívala ta zlatovlasá? O lásce ovšem, jak tu zvyk, jež srdce těší, srdce drásá. Jak dobře znala Stella trik, jímž nestoudnost se cudně hlásá, a přece jeden okamžik tu hroudu cynismu a masa pláč projel, jedovatý pláč. A smích, jenž jindy ječí kolem, zněl, jak když vítr počne rváti prořídlé větve v sadě holém a ony musí vzpomínati a žádná ani neví nač. 274