WAGNER

WAGNER
Dlouho před úsvitem, nocí modré krásy kouzlem zářijovým splývají dva hlasy. A dva lidé vidí, jak na rosném vřesu jejich stíny rostou až k němému lesu. A jak měsíc, noci bílý samovládce, žehná všechněm stínům unyle a sladce. Žehná pokrytecky, usmívá se lehce – komu žár zní duší, zotročit se nechce. Země snu a ohně, země Tristanova, jenom v tobě znějí mateřštiny slova. Nad tebou jen hoří zlaté hvězdy naše, zvučí temně-jasné zvěsti Mesiáše. Dej, ať naše hlasy, nespojeny vinou, jenom do modlitby za nadlidskost splynou! 284