ZAPOMENUTÍ

Božena Benešová

ZAPOMENUTÍ
Kdes v tichu staré zahrady, kde milenci již nešeptají, kde přítmím šeré balady dva smrky černým florem vlají, kde na pěšinách samota a v korunách jen tíže mraků, kde hlasem všeho života jsou drsné vzlyky černých ptáků, ční v stínu thují mohyla, a nikdo neví, kdo spí pod ní, jak tajemství by střežila, jež znají pouze bratři rodní, ty smrky staré zahrady, jež dlouze černým florem šumí si sloky dávné balady, jimž nikdo z živých nerozumí. 289