ŽÁR

ŽÁR
Jsem horkým mrakem zahalen, bůh slunce mi do cesty dých... Dnes nejcudnější z krásných žen roztaje v polibcích mých. Náš starý dub tmí se zdaleka v západu červnovém. Žádný žár marně nečeká, volám ti pozdravem! Já stokrát víc touhy po něm mám, než tys měl zimního dne, a pohled, jejž k tobě vysílám, nad bouřlivé dusno žhne. Dík tobě, dube! Sladký je chvat pro bouři, jásot a plen! Již bělá se v stínu zeleném šat té nejcudnější z žen. Ráz! Zaskřípal dub, ten staletý strom, jak když se démoni rvou... A než blesk zhasl a než dozněl hrom, stál muž u mrtvol dvou. 290