PODZIMNÍ PORTRÉT

Božena Benešová

PODZIMNÍ PORTRÉT
Snad jsi to ty, kdo zmučen od pobřeží horečným zrakem širé vody zří, a s dusnem, jež dech mořský neosvěží, je navždy spoután láskou svou i pří? Loď pluje v dálku. Jsi to ty, kdo spíná na zádi ruce steskem vášnivým a hledá, hledá, kde je domovina a rodné střechy povědomý dým? Ty žal jsi obou, vkletý v jedno hoře, stesk obou, slitý ve pláč jediný: před zrakem volné milované moře a v srdci úzkost drahé dědiny. 301