VEČER

Božena Benešová

VEČER
Stesk lučin vadnoucích, žal pokosených plání, ve slunci rudnoucím se s denním jasem svářil, nad obzor západní se mraky shlukly maní a jejich těžký lem jak pouto z mědi zářil. Pak večer tady prošel, zhrben z hoře, snad bludný duch v něm ustal se dávnou vinou týrat, a měsíc z mraků zřel, jak nepřepluté moře by vztekle prohlížel si bezmocný již pirát. Ne, nejdou vzpomínky... Však přijde krutá výtka, stesk před ní uprchl a žal ji neusmíří... Jde ze tmy, blízká je a studená a břitká: jak ocelový kord ti přímo k srdci míří. 304

Kniha Verše (in Dílo Boženy Benešové, svazek 1) (1938)
Autor Božena Benešová