ŘÍJEN

ŘÍJEN
Tak pomalu, co den, to krok, se plíží, mizí dlouhý rok, je rudý říjen tady. Tam v kalných, těžkých oblacích tam jistotně již čeká sníh a brzy, brzy padne. Jak smutno bývá z večerů, kdy každý strom ti říká: mru a tvoje radost se mnou. Jak marno, marno zalhávat si dušičky a listopad, když do oken již mžourá. Snad byla síla – jak je mdlá! Snad byla vřelost – vyhasla a studí jako mlha. Jen kalné, těžké mraky jdou nad samotou, nad sirobou, tak pomalu a tiše. 305