Na mnohou výčitku vzpomínáš sobě(D4a)
na mnohý temný omyl(D3a)
Jdeš Někam snad Radost jsi pochoval v hrobě(D4a)
kameny lítostí omyl(D3a)
Ještě předloni jesení(D3a)
chodili s tebou jasné dni(D3a)
možná že vrána i káně(D3a)
dosud si vzpomenou na ně(D3a)
Tys myslím pták mrtvý dvakrát ač rok(D4m)
jsi viděl kvésti a zblednout(D3a)
Vím že jsi mrtvý ze všech tvých slok(D3a)
dvě křídla se nemohou zvednout(D3a)
Otylý kouřem sazemi rudý(Na)
zříš měsíc zrovna v okně svém stát(Na)
K mrtvému mrtvý vdere se všudy(Na)
přinutí ptát se a smát(Na)
Proč šedě a rudě únavou marnou(Na)
nemluví svět ti již v podobenstvích(Na)
Proč žití spleť prolíná tisícitvárnou(Na)
jen hořký studený smích(Na)
Tvůj mrtvý pohled vssát do mrtvého terče(Na)
po prázdném nebi s ním musí plout(Na)
Vychladlý básníku koktavý herče(Na)
v zem teplou chtěl by ses propadnout(Na)
Kdys obličej tvůj zdál se nápovědí(J5f)
té úlohy již slova neobsáhla(J5f)
a která touhy mlžně třpytnou šedí(J5f)
jak nespasených vidin průvod táhla(J5f)
Umdlelo srdce pokořeno touhou(J5f)
jak břemenem jež vysiluje brzy(J5f)
Teď kradmo střásá je a mlžnou šmouhou(J5f)
to chladně zastírá jak žonglér drzý(J5f)
Však úsměv vzňatý vzpomínkami vždycky(J5f)
se při tom tváří dere v zmatku rudém(J5f)
hned výsostný chce být hned ironický(J5f)
a vždy je zlomen malomocným studem(J5f)