SOUDCE

Božena Benešová

SOUDCE
Tak cítím tebe: anděla, jenž přísně by na zem stoupil s nové říše videm, a bez soucitu, bez bázně a tísně by procházel se malověrným lidem. On, soudce, který napřed soudil sebe, než jeho zrak se propálil a ztvrdl. Kdys v jeho brnění se lesklo nebe, pak žádnou lidskou strázní nepohrdl. Jen nad tím, co je rzí a poutem ducha, by odhodlanost v jeho rámě slétla – a jeho rána věčnosti je tucha, lesk meče poslem výkupného světla. 315