BÁSNÍKU

Božena Benešová

Svět herci zabydlen, a v propadlišti je konec všech, kdo po jevišti kráčí. A hrajem všichni. Jáma v roli příští snad zavolá. Teď kulis přítmí stačí. Jen jako skutečnosti matnou tuchou, snad žité. Kdy? Pod jakých sluncí jasem? Zrak prodírá se masek kázní hluchou a touha chvěje naučeným hlasem. Však chvíle vzejde. Díky! Nízký poval se rozstupuje. Pravé nebe září, a vítr ústa lžemi zprahlá ovál i horkou bolest odhalených tváří. Zříš krásu bližních, krásu věcí nahou, jak žula pevnou a jak trávník prostou... Slunečný pohled stanul nad tvou drahou. I z černé jámy petrklíče rostou.

Patří do shluku

jeviště, herec, publikum, opona, obecenstvo, komedie, divadlo, autor, divadelní, potlesk

366. báseň z celkových 509

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SEN ČI ŽIVOT. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  2. DNY ZÁŘIJOVÉ (Viktor Dyk)
  3. POSLEDNÍ MARIONETY. (Jan Opolský)
  4. Clown. (Jaroslav Vrchlický)
  5. KONEC HRY. (Jan Opolský)
  6. KDO PŘÍLIŠ ČEKAJÍ, OH, NECHŤ SE NEZKLAMOU... (Antonín Sova)
  7. HRA MRTVÝCH (Antonín Sova)
  8. SLOKY. (Antonín Sova)
  9. BEZ NÁPISU (Karel Dostál-Lutinov)
  10. Otta Boleška. (Josef Lukavský)