BÁSNÍKU

Božena Benešová

BÁSNÍKU
Svět herci zabydlen, a v propadlišti je konec všech, kdo po jevišti kráčí. A hrajem všichni. Jáma v roli příští snad zavolá. Teď kulis přítmí stačí. Jen jako skutečnosti matnou tuchou, snad žité. Kdy? Pod jakých sluncí jasem? Zrak prodírá se masek kázní hluchou a touha chvěje naučeným hlasem. Však chvíle vzejde. Díky! Nízký poval se rozstupuje. Pravé nebe září, a vítr ústa lžemi zprahlá ovál i horkou bolest odhalených tváří. Zříš krásu bližních, krásu věcí nahou, jak žula pevnou a jak trávník prostou... Slunečný pohled stanul nad tvou drahou. I z černé jámy petrklíče rostou. 316

Kniha Verše (in Dílo Boženy Benešové, svazek 1) (1938)
Autor Božena Benešová