VEČER POD HORAMI

Božena Benešová

VEČER POD HORAMI
Vidíš s hrůzou, kterak proudí tma s příkrých lesů k tvému osamění, v sen ti lehá, myšlenky ti plení, i tvou živou horkou bolest mění v přízrak s ledovýma očima. Hloubka nebes hvězdami se stkví, tma jak had se po raztoce kroutí. Ó jak možno hrůze uniknouti, když z hrud černých i z hvězd němé pouti stejně mlčí věčné Tajemství! Stojíš zaklet září. Jenom tmou do závratna vzrostla její sláva: jako dým se hrůza rozprchává a jak obět duše tvá se vzdává – tma i hvězdy v kruh ji věčný jmou. 321