NADĚJE

Božena Benešová

NADĚJE
Není střechy pro mou hlavu, není ani jedné dlaně, která by ji pohladila přítulně a nečekaně. Ale ať jsme navždy samy, ať jsme jako psanci třeba, zůstaň u mne, naděje má, dám ti vína, dám ti chleba. Když jsi u mne – hřejí mraky, když jsi u mne – hladí hloží, dám ti vína, dám ti chleba a ty mi dáš slovo boží. 349