POZNALA LOUKA I NIVA

Božena Benešová

POZNALA LOUKA I NIVA
Jak znělo ti zvonění jitřní za úsměvu mladého března, kdy svobodnými vlnami voda se zatřpytí šedá? Kdy vzrušeně proudí krev k srdci a v údivu sezná, ono že ještě čeká a hledá? Kdy naděje raněná kdysi a dříve, než mohla tě nésti, se s dávnou radostí zdravily v návratném letu? Jak znělo ti zvonění jitřní a jak tě volalo k štěstí šelestem znova rašících květů? Ač zplenili zahradu, kterou kdys rozšumívala, teď o jasné dálavě zato si zpívá, ta píseň, již poznalo srdce i skála, poznala louka i niva. 352

Kniha Verše (in Dílo Boženy Benešové, svazek 1) (1938)
Autor Božena Benešová