ELEGIE ZA LÉTEM

Božena Benešová

ELEGIE ZA LÉTEM
Znáš ještě věnce z lesních hlohů, jež házíval jsi bez ostychu, ty kozonohý neznabohu, na divoženek nahou pýchu? Víš ještě, jakou smolnou vůní jsi chlapce lákal do rubiska, kde rusálky se honí v tůni a vodníkova lampa blýská? Víš, jak jsi bludic modrým letem pouť zbožných dědků doved másti? A za dne skřítka poslal k dětem, jenž nožky lehtá nad propastí? Seč mlčí, smutně šumí mlází, jen z houštiny dech kalný dýmá... Tam marně běs se s běsem schází s očima smutně hladovýma. 358