DÍTĚ NA DVOŘE

DÍTĚ NA DVOŘE
Kdo nemá zubů, směje se dolíčky, když někdo milý přijde na oči, bradou ho pozdraví, modrá zář pod víčky v obláčku bělma se otočí. A ručky peří ani srst neleká, dva dárci jsou to, dva smělci, ti vědí, že zvíře je bratrem člověka, co zapomněli již velcí. Kuřatům sypou a holuby hladí, králíky hladí i prasátka těžká, a právě se chystají pohladit kradí i mladého ježka. Na letním dvoře pod modrou bání rokuje kouzelný sněm: mňoukání, mekání, zakokrhání – jen lidský vladař je něm. Radost je, slunce je, celý dvůr zašumí jediný radostný sbor... Kdo nemá slov ještě, ó jak ten rozumí všemu, co povídá bratrský tvor! 365