NÁŠ POKOJ

Božena Benešová

NÁŠ POKOJ
Ty stěny, ty stěny! Dvě mají hlas, třetí je na štěstí němá... Děda měl bradu jak Mikuláš, babička frizuru s hřebeny dvěma, a jen co pohlédnem na obraz, oba hned volají v pokoj náš: „Hrejte si pěkně, jste hodné!“ Naproti visí dvě poličky, knihy a sešity na nich, zdají se tiché jak putičky, však náhle vykřiknou: „Hola! Nejlíp jde učení v hodinách ranních, víte že o osmi začíná škola! Učte se pěkně, jste hodné!“ Na třetí stěně je zrcadlo, to dívá a dívá a dívá se jen... Ach, kdyby jemu kdy napadlo, že dál se mlčeti nedá, to by zněl nářek hned s obou dvou stěn, knihy by plakaly, bába i děda: „Běda nám, běda nám, třikrát nám běda! Už víme, jaké jsou hodné!“ 366

Kniha Verše (in Dílo Boženy Benešové, svazek 1) (1938)
Autor Božena Benešová