JENOM PROTO

JENOM PROTO
To kdysi – marno měřit čas a jeho hloupou délku – dva copany jedné dívce upletla maminka řádně. Od temene tmavé hlavy až po rozčesané konce nemohli se ti dva snésti. Každou chvíli přes rameno přelít jeden, a ten druhý jak bič mrštný švihl po něm. Povídám vám: byli to dva copy – soupeři, pořád se hledali, pořád se vyháněli, museli lítat, museli švihat sem tam, sem tam. A jen pro ty věčné hádky těch dvou rozlítaných copů říkaly tetinky, říkala maminka o dívce tichounké, které je znova a znova zas pletly, že je a bude s ní kříž. 367