NA PĚŠINĚ LISTÍM ZAVÁTÉ

Božena Benešová

NA PĚŠINĚ LISTÍM ZAVÁTÉ
Pojď“,Pojď,“ volá les, „pojď dál a hloub, kde zpívá klenba, roste sloup, kde v svatostánku plno hnízd, kde prach i pyl je stejně čist. Slyš, kořen ke kořenu dí, že život nikdy neumdlí, slyš, větev k větvi šelestí, že v smrti není bolesti. „Pojď,“ volá les, „pojď hloub a dál, kde s jasem stín se v jedno spjal, ať zví tvůj smutek: není zla, v němž slunná zář by uhasla. A nechť tě zebe bol či zášť, vlá kolem boží lásky plášť a zahalí tě do svých řas jak listu růst, jak ptačí hlas. 371