Šla žena po mostě,

Božena Benešová

Šla žena po mostě, Šla žena po mostě,
pohledem popravena a smrti dutý hnát jí hrozil nad Vltavou. Prosili vrabci vrabčího boha a kdo je uslyšel, kdo? Každý jak umí každého prosí pro mládě o hnízdo. Černými haluzemi sype se času písek. Široká matko zemi, pro koho nemáš kout? Byl život a propadá se, dítě je lásky dar, však jako z lávy tvar je srdce bez vůle. Jez větrem bičovaný a srdce ten cítí bič, veliká matko zemi, když ničíš, rychle nič. Zavane času písek ubohý mrtvý pláč, krev, zármutek i hrob i svíčku zapomnění. 375

Kniha Verše (in Dílo Boženy Benešové, svazek 1) (1938)
Autor Božena Benešová