TAJEMSTVÍ

TAJEMSTVÍ
Až do spánku jak řeka podsvětní, vústila noc, ne hvězdy na vlnách, ne proud, jenž šumí písně, jen černý mír, jenž zháší sny i světla. Nad dům i svět i hvězdy vynesla tvou prabytost, tvé já, tvé pratemno. Tajemno malé v černé tajemno, jež bez hranic se chvěje, plyne, tká. A mžik je hodinou i věčností, kde není času, který řídí svět, kde není ticha, neboť není zvuku. Vzešlo ráno. Jak z puklého kalichu lije se po kapkách, jež vědomím, poznání jsoucna, bolesti a zmatku. 392 Kde je to moře, moře nezměrné a prodlení a bezpečí a jas? Ve dne je srdce vyvrženou škeblí. Však naslouchej: Hle, šumí věčností! 393