Za známým oknem kvetou tavolníky,

Božena Benešová

Za známým oknem kvetou tavolníky, Za známým oknem kvetou tavolníky,
jež zdravilo mé mládí. V zahradě sňali obal stolistkám. Je jaro zas, a já si nestýskám, jen někdy vzpomínám.
A nevyčítám, ani dálku ne. Rychlý má život spád. Jitro je daleko. A tvoje čelo se také chmuřilo, když odcházelo v bledých oken rám. Však domov mrtev je bez oné písně i tavolníky marné. Jen rychle dál. A na všech listech a na všech cestách, na všech zdích i místech buď rázem psáno sbohem! 410